Test: Ticho nad zlato - Sluchátka s aktivním potlačením hluku do 12 tisíc
19.07.2017
Z letadla do letadla
Protože prioritou byla u testovaných sluchátek vedle zvuku schopnost elektronickou cestou potlačit hluk pronikající z okolního prostředí, připomeňme si ve stručnosti genezi této technologie a samozřejmě i její funkci. Princip aktivního potlačení hluku je jednoduchý: zvuk je mechanické vlnění, které v akustickém pásmu vyvolává sluchový vjem. Pokud se v uzavřeném prostoru (v našem případě mušlí sluchátek) setkají dvě zvukové vlny se stejnou amplitudou, ale opačnou fázi, navzájem se vyruší, protože grafický součet dvou sobě opačných křivek je vždy nulový. Tento základní princip si nechal patentovat německý fyzik Paul Lueg ve Spojených státech už v roce 1934, ale na jeho aplikaci došlo až v padesátých letech v kokpitech letadel i vrtulníků, kde se jejich posádky s vysokým hlukem běžně potýkaly. Technologie ANC se poté v dopravních letadlech „nastěhovala“ dále do trupu se sedadly pro cestující a podstatně později rovněž do sportovních automobilů i luxusních limuzín. Ale nepředbíhejme nástupu ANC do sluchátek. Mimo profesionální sféru (včetně vojenské) sluchátka s aktivním potlačením hluku použila poprvé v roce 1986 při non-stop obletu zeměkoule posádka leteckého speciálu Voyager, ale nešlo ještě o sériovou produkci, spíše o funkční prototypy americké značky Bose. Ke komerčnímu rozšíření přispěla až německá společnost Sennheiser, která svůj první model PXC 250 s aktivním potlačením hluku pod obchodní značkou NoiseGard představila veřejnosti na počátku třetího tisíciletí (S&V 12/02). Kromě obou zmíněných firem se technologie ANC chopila řada dalších značek, využívajících pro ni samozřejmě vlastní obchodní značky. Hluk, který přichází z okolního prostředí, snímají ruchové mikrofony vně (ale někdy také ještě uvnitř) mušlí. Jejich signály elektronika analyzuje a následně invertuje do protifáze, aby vznikl jakýsi „antihluk“. Na vstupu dynamických měničů se tyto shodné signály s opačnou fází sčítají a k ušním bubínkům tak putuje pouze užitečný signál – hudba nebo mluvené slovo, ale nijak výjimečné nejsou ani případy, kdy si třeba při dlouhém letu nasadí relaxující cestující zapnutá, ale ke zdroji zvuku nepřipojená sluchátka a užívá si jenom samotné ticho. Tomu u mladších sluchátek nahrává skutečnost, že oproti minulosti už o sobě elektronika nedává víceméně vůbec vědět. ANC má napříč verzemi různých značek v „popisu práce“ kmitočty do 1000 Hz, což z hlediska akustického spektra většiny hlukových signálů postačuje (průniku vyšších kmitočtů z okolí, které navíc nemají tak vysokou úroveň, fyzicky brání konstrukce uzavřených sluchátek, tedy mušle). Ještě před několika roky patřilo k bontonu chlubit se v dokumentaci potlačením hluku o každý decibel či procento (potlačení okolního hluku o 23 dB lze vyjádřit i devadesáti procenty), ale dnes na konkrétní hodnoty prakticky nenarazíme. Velké značky si hlídají svůj kredit a perlit příliš mnoha hodnotami, kterým málokterý zájemce o koupi rozumí, už přestalo být v módě, což je ale možná v některých případech škoda.
Společné znaky
Testovaná sluchátka se lišila zvukem a samozřejmě firemním zapojením technologie ANC, na níž nejdéle pracují značky Bose a Sennheiser, v mnoha znacích se však shodují. Typický model představují velká circumaurální sluchátka s mušlemi kolem uší, v menšině jsou zastoupená sluchátka supraaurální s mušlemi na uši (v testu jen AKG N60NC Wireless) a spíše okrajově se setkáváme s intraurálními sluchátkovými špunty, které často vykazují tak vysokou hodnotu pasivního potlačení hluku z okolí, že je výpomoc sebesofistikovanější elektroniky jen zbytečným přepychem, za který se samozřejmě platí. Radikální vítanou inovaci představuje napájení sluchátek z vestavěné dobíjecí baterie, protože ještě nedávno náklady na provoz nepříjemně zvyšoval nákup alkalických článků – oblíbeným tipem v testech byla výměna za dobíjecí akumulátory jako investice s rychlou návratností. Sluchátka na cesty jsou už standardně „skládačkami“, které se díky důmyslným kloubovým mechanismům do kompaktních pouzder poskládají lépe, než by to zvládl legendární eskamotér Harry Houdini. Dobré nápady někdy výrobní náklady zvýší jen minimálně, a tak díky názorným schémátkům v pevných pouzdrech už správné složení sluchátek do transportní podoby přestalo být hlavolamem. Jak už jsme zmiňovali, nové modely sluchátek s ANC začíná už skoro pravidelně doprovázet bezdrátové rozhraní Bluetooth, samozřejmě od mladší verze 4.0 výše. Jeho profily odpovídají potřebám headsetů pro vyřizování telefonických hovorů. Co se podpory zvukových kodeků týče, aptX představuje z hlediska zvukové kvality výrazný posun kvality, ale nezapomínejme, že stejně kódovaný musí být i přijímaný zvukový signál, jinak se musíme spokojit se zvukem běžných kodeků, podobně jako u kodeku LDAC, který se u Bluetooth omezuje na vybrané výrobky firmy Sony. Bluetooth si však také vyžádal přesun všech ovládacích prvků na sluchátka, na druhou stranu ovladače často zůstaly na signálových kabelech, protože jako headset poslouží i sluchátka jen s aktivovaným ANC, případně v pasivním režimu, třeba s vybitou baterií. Tady je dobré zmínit, že oproti minulosti už zmizela sluchátka s ANC, která vypnutá (anebo s vybitou baterií) nehrála. U sluchátek v pasivním režimu ovšem leckdy zvuk kvalitou zaostává, popřípadě si s vyšší jmenovitou impedancí říká o spojení s kvalitním sluchátkovým zesilovačem, respektive sluchátkovým výstupem. Při srovnávání sluchátek s ANC a Bluetooth je zřejmě nejtěžší disciplínou odhadnout výdrž baterie na jedno nabití. Rekordmany v testu se na první pohled zdají být sluchátka Bose QuietComfort 35, ale uváděných čtyřicet hodin odpovídá režimu ANC, ale po kabelu. Pokud připočítáme i zapnutý Bluetooth, patří mezi premianty s dvaceti hodinami modely značek Denon, Sennheiser a Sony.
Sluchátkové defilé
Převážná většina značek zastoupených v testu má zkušenosti jak s konstrukcí sluchátek, tak i technologií ANC, kterou nezřídka využívá už v několikáté firemní generaci, což platí hlavně pro společnosti Bose a Sennheiser. Kratší historii mají v této specifické kategorii značky Bang & Olufsen a Denon, jejichž zástupci jsou na trhu poměrně mladí. Zvukově se už tradičně vymyká německá značka Sennheiser. Ta si v konkurenci, jež více sází na atraktivní či primárně dynamičtější projev, dokázala podržet svůj ideál vyváženého, harmonického zvuku, který vítězný model PXC 550 navíc dokáže obhájit i v pasivním režimu. Větší muzikálností kontrují sluchátka Bang & Olufsen BeoPlay H9 i Bose QuietComfort 35, obě s verdiktem Doporučujeme, která jinak spojují transparentní zvuk a výborně čitelné pásmo středních kmitočtů, v němž se toho o nahrávce obvykle dozvídáme nejvíc. Vzhledem k vyšší ceně testovaných modelů, jež nikdy neklesá pod hranici 7 000 korun, je hlavní „peloton“ poměrně vyrovnaný a rozhodovat mohou sympatie ke konkrétní značce, výdrž baterie na jedno nabití, design nebo výbava, v níž by nemělo chybět solidní transportní pouzdro. Více vybočují vlastně jen dvoje sluchátka, Audio-Technica ATH-MSR7NC, která jediná v testu nenabízela Bluetooth, a AKG N60NC Wireless, zastupující méně početnou skupinu supraaurálních modelů s ANC, mezi jejichž pozitiva patří kompaktnější rozměry i větší pohodlí v horkých letních měsících, protože mušle spočívají na uších a ty se tím pádem méně potí. Za verdikt Výhodný nákup vděčí JBL Everest Elite 750NC své flexibilitě i nadstandardní výbavě při stále ještě solidní ceně.
NA ČEM SE TESTOVALO A JAK HODNOTILO
Sluchátka prověřoval osobní přehrávač Onkyo DP-S1, disponující sluchátkovým výstupem i rozhraním Bluetooth, ovladače na kabelech byly u některých značek v případě potřeby mechanicky zkratovány. Jako testovací posloužily vybrané nahrávky z alb ve formátu FLAC The Beatles: Abbey Road (Apple/EMI, reed. 2009; 44,1 kHz/16 bitů), Avishai Cohen: Duende (EMI France, 2012; FLAC; 96/24), Antonín Dvořák: String Quintet / Berlin Philharmonic String Quintet (PentaTone classics, 2011; 96/24) a Steven Wilson: 4 ½ (Kscope, 2016; 96/24). O vítězi testu a verdiktech Doporučujeme rozhodovaly zvukové kvality zapnutých sluchátek, nikoli jejich provedení, výbava nebo doba provozu.
JBL Everest Elite 750NC
Sluchátka známé americké značky lze vybírat ze tří provedení metalického plastu: ocelově modrého, tmavě šedého a stříbřitého. Mezi konstrukčními materiály převažují tuhé plasty, protože sluchátkům zachovávají nižší hmotnost. Hlavový most tvoří dva profily z nerezové oceli v plastovém pouzdře, které je na vnitřní straně vybaveno pneumatickým profilem z pryže – ten v kontaktu s temenem hlavy zajišťuje měkký „posaz“. Sklopné mechanismy, umožňující sluchátka uložit do pouzdra na zip z černého polyuretanu, přecházejí po stranách v polohovatelné posuvky zakončené kruhovými „bočnicemi“, k nimž jsou oválné mušle uchyceny s vyšším stupněm volnosti, aby se přizpůsobily nerovnostem hlavy. Každá je osazena dynamickým měničem měniči (ø 40 mm), bližší informace v dokumentaci chybí. Přítlak mostu je přiměřený a neunavuje ani při delším poslechu, sluchátka na hlavě dobře sedí díky hlubokým náušníkům z viscoelastické „paměťové“ pěny, čalouněným umělou kůží. Veškeré ovládací prvky nahmátneme ve třech sekcích na hraně pravé mušle (kanály rozlišují velká písmena L a R na průzvučné tkanině uvnitř mušlí): nejprve narazíme na vypínač, následuje trojice tlačítek pro regulaci hlasitosti, příjem hovorů a ovládání základních funkcí přehrávače, méně frekventovaná tlačítka pro párování na platformě Bluetooth a automatickou kalibraci zvuku TruNote, která optimalizuje parametry sluchátek, odděluje port micro USB pro dobíjení vestavěné baterie. Levá mušle disponuje pouze vstupem pro 2,5mm jack signálového kabelu, který je vybavený univerzálním jednotlačítkovým ovladačem s mikrofonem a končí mírně zalomeným 3,5mm jackem (kontakty konektorů jsou pozlacené). Výdrž baterie s ANC v bezdrátovém režimu činí průměrných 15 hodin (bez ANC hrají o pět hodin déle) a k jejímu nabití na plnou kapacitu stačí tři hodiny. Solidní výbava zahrnuje kromě pouzdra a signálového kabelu ještě adaptér pro letecké audiorozvody a samozřejmě dobíjecí USB kabel. Užitnou hodnotu sluchátek, která mají v pasivním režimu nejenom nižší citlivost, ale naštěstí také jmenovitou impedanci, zvyšuje firemní aplikace My JBL Headphones – lze ji stáhnout pro smartphony a tablety ve verzích pro operační systémy Android a iOS a mimo jiné zpřístupňuje ekvalizační křivky pro úpravu zvuku.
NETOPÝŘÍ UCHO
Čirý, dynamický zvuk, který však ještě zůstává vyvážený, je výsadou tohoto modelu. Přesně definované basy nijak nevyčnívají a výšky tak nemusí vystupovat do popředí. Čitelnost středního pásma je na dobré úrovni, stereofonní scéna má odpovídající prostor.
HODNOCENÍ
+ automatická kalibrace zvuku; fortelná konstrukce
- větší hmotnost
AKG N60NC Wireless
Sluchátka N60NC Wireless, která jsou bezdrátovou verzí úspěšného modelu N60NC, jinak také laureáta cen EISA (S&V 7/15), se navenek výrazněji neliší a jediné černé provedení ozvláštňují doplňky z leštěného bílého kovu. V testu byla jediná supraaurální, s mušlemi na uši. Hlavový most tvoří ocelový pásek v pouzdru čalouněném prodyšnější umělou kůží, který na koncích pokračuje polohovatelnými posuvkami s firemními sklopnými kloubovými mechanismy 3D-Axis s rameny suplujícími vidlice: sluchátka lze tak snadno složit do měkkého pouzdra z neoprenu. Jednobodově uchycené kruhové mušle z plastu ABS, zesíleného po stranách hliníkovými kryty, jsou osazeny dynamickými měniči (ø 40 mm), chráněnými perforovaným plastem a průzvučnou tkaninou uvnitř náušníků z viscoelastické pěny. Ty jsou měkké, hluboké, čalouněné umělou kůží a v kontaktu s boltci disponují velkou plochu, uzavírající prostor mezi měniči a ušními bubínky. Přítlak mostu je akurátní, aby sluchátka na hlavě dobře seděla a neunavovala ani po delším poslechu. Kabel o délce 1,2 m s jednotlačítkovým ovladačem s mikrofonem se připojuje do levé mušle do zdířky pro 3,5mm jack, hned vedle dobíjecího portu micro USB s kontrolkou. Žíly z bezkyslíkaté mědi zpevňuje textilní oplet, životnosti prospívají i kovová těla konektorů, ale kabel končí přímým 3,5mm jackem. Veškeré kontaktní plošky jsou pozlacené a výjimkou není (trochu na efekt) ani adaptér pro letadlové audiorozvody, který najdeme kromě zmíněného pouzdra ve výbavě s dobíjecím USB kabelem. Ovládací prvky soustřeďuje pravá mušle, posuvný přepínač pro aktivaci ANC i párování na platformě Bluetooth a třípolohový ovladač základních funkcí přehrávače, nahoře ještě následují tlačítka elektronické regulace hlasitosti. Baterie udrží sluchátka s ANC a Bluetooth v provozu 15 hodin, ale pokud nám stačí ANC, vzrůstá na dvojnásobek. Baterie se nabíjí z portu USB tři hodiny, kdy svítí kontrolka červeně (při plném nabití zhasne). Snímací ruchové mikrofony podle všeho skrývají perforované hliníkové kryty na vnějších stranách mušlí: pokud tuto plochu u zapnutých nezapojených sluchátek zakryjeme dlaněmi, vnímáme hluk z okolí výrazněji. ANC pracuje tiše, ale supraurální sluchátka mají oproti circumaurálním nižší pasivní izolaci vůči okolnímu hluku. Na druhou stranu uši se s nimi tolik nepotí.
NETOPÝŘÍ UCHO
Model AKG N60NC Wireless se vyznačují živým a dynamickým zvukem, který je prokreslený do nejmenších detailů. Basy jsou solidně definované, ale za velkými circumaurálními modely přece jen v nejhlubších oktávách mírně zaostávají. Čisté výšky jsou mírně v popředí, ale ještě bez náznaků agresivity.
HODNOCENÍ
+ nízká hmotnost; pečlivé zpracování
- nižší pasivní izolace okolního hluku, daná konstrukcí mušlí